Čas tu sice běžel vždycky, ale jen málokdy v minulosti měl takový význam, jaký má pro nás lidi dnes. Naši prapředkové si pamatovali snad jedině to, kdy někudy potáhnou stáda zvěře nebo kdy něco dozraje, s úsvitem vstávali a po setmění chodívali spát, ale přesnější měření času neznali. Protože ho vlastně nepotřebovali. Obešli se bez něj.

Jenže úloha takového času postupně vzrůstala. Až jsme se dostali do dnešních časů, kdy míváme svůj program rozvržený nejednou i na minuty. A tudíž potřebujeme možnost takový čas sledovat. A pro tento účel jsme měli a máme hodiny a hodinky.

Je pochopitelné, že naši dávní předkové nemívali digitálky. A po dlouhou počáteční dobu neměli taková měřidla času vlastně ani po ruce. Protože to dost dobře ani nešlo. Vždyť si jenom zkuste představit, jak nesmyslné by byly dejme tomu přesýpací nebo sluneční hodinky na zápěstí. Člověk by se jenom trochu pootočil a hned by mu ty sluneční ukazovaly špatně, člověk by se jenom trochu zachvěl nebo pohnul rukou a už by mu ‚neběžely správně‘ hodinky přesýpací. A tudíž šlo u podobných zařízení vlastně jen o statické výtvory. Které navíc měly i další nedostatky. Jak je známo, není dráha Slunce po celý rok stejná, takže u slunečních hodin docházelo k odchylkám, v noci tyto kvůli absenci svitu nefungovaly, a co se týká těch přesýpacích, musel se jejich majitel starat o to, aby je vždy v příhodnou dobu překlopil, jinak se ‚zastavily‘.

A tak se dá mluvit o kvalitním měření času až od doby, kdy se do tohoto zapojila technika. I když pochopitelně i ta měla svůj vývoj a nic nebylo od první chvíle dokonalé.

Skvělé byly ve své době třeba věžní hodiny. Jenže ty tu byly jen pro ty, kdo na ně dohlédli. Nebo aspoň kdo slyšeli jejich odbíjení. Ale dík následné postupné miniaturizaci se staly podobné, ale menší, hodinky praktickými. A tak lidé měli své vlastní hodiny doma, pak nějaké ‚cibule‘ v kapsičce vesty a nakonec náramkové hodinky.

A dnes máeo tolik typů hodin, že si vybereme všichni. Velké, malé, stojací i k zavěšení, klasické s ozubenými kolečky i digitální, bateriové nebo natahující se samostatně při pohybu rukou. A máme pochopitelně hodinky, které ukazují čas takový, jaký je, stejně jako ty podobné těm sovětským, na nichž kdysi dokázala hodina uběhnout už za pětačtyřicet minut.